Před časem jsme na našem blogu probrali situaci, kdy majetek náležející do společného jmění je zasažen exekucí jednoho z manželů. Protože k nucenému uspokojení pohledávek věřitelů může krom exekuce dojít i v insolvenci jednoho z manželů, je dobré se podívat, jak zákon normuje osud společného jmění, a tedy právní postavení druhého z manželů v insolvenci.
Insolvenční řízení je tzv. řízením kolektivním. Jedná se o řízení, ve kterém více věřitelů uplatňuje svá majetková práva vůči jednomu dlužníku, přičemž majetek dlužníka zpravidla nestačí k uspokojení pohledávek všech věřitelů a jejich pohledávek, přičemž tyto jsou uspokojeny jen v určitém poměru – proporcionálně.
V českém právním prostředí je možné insolvenci fyzické osoby řešit (i) konkursem, (ii) oddlužením zpeněžení majetkové podstaty nebo (iii) oddlužením plněním splátkového kalendáře se zpeněžením majetkové podstaty. Jakkoliv zákon upravuje tři možné způsoby řešení úpadku fyzické osoby, všechny způsoby mají v zásadě stejný dopad na společné jmění dlužníka.
Ve vztahu ke společnému jmění insolvenční zákon stanoví, že prohlášením konkursu zaniká společné jmění dlužníka a jeho manžela. Stejné účinky (tedy zánik společného jmění) má i rozhodnutí insolvenčního soudu o schválení oddlužení zpeněžením majetkové podstaty. V případě, že soud schválí oddlužení plněním splátkového kalendáře se zpeněžením majetkové podstaty, zaniká společné jmění dlužníka a jeho manžela v případě, že soud uloží dlužníku vydat majetek ke zpeněžení.
Majetek náležející do společného jmění dlužníka a jeho manžela náleží do majetkové podstaty (insolvenční správce má povinnost majetek do podstaty sepsat) a majetek v ní spravovat až do vypořádání společného jmění.
Zánikem společného jmění přechází na insolvenčního správce právo a zároveň povinnost provést jeho vypořádání s druhým manželem. Vypořádání přitom podléhají i nevypořádaná společná jmění (i) zaniklá do prohlášení konkursu / schválení oddlužení nebo (ii) před prohlášením konkursu / schválením oddlužení společná jmění zúžená a (iii) společná jmění, která mají vzniknout až při zániku manželství (platí, že prohlášení konkursu / schválení oddlužení má v takovém případě účinky jako zánik manželství).
V souladu s obecnými ustanoveními občanského zákoníku je možné provést vypořádání zaniklého společného jmění (i) dohodou, (ii) rozhodnutím soudu nebo (iii) uplatněním nevyvratitelné domněnky v důsledku uplynutí času (není-li společné jmění vypořádáno do tří let od právní moci rozhodnutí o rozvodu, platí, že každý z manželů se stal ideálním spoluvlastníkem ½ nemovitostí patřících do jejich společného jmění; každý z manželů je vlastníkem té movité věci, kterou k okamžiku uplatnění nevyvratitelné domněnky drží).
Aby byla ochráněna práva věřitelů (aby měl insolvenční správce časový prostor vést jednání o vypořádání společného jmění a v případě jejich neúspěchu, aby měl čas na podání žaloby o jeho vypořádání), může se zákonná nevyvratitelná domněnka vypořádání zaniklého nebo zúženého společného jmění uplatnit nejdříve šest měsíců od prohlášením konkursu / schválení oddlužení.
Insolvenční zákon neobsahuje zvláštní úpravu týkající se vypořádání společného jmění. I v insolvenčním řízení proto platí, že podíly obou manželů na společném jmění jsou stejné (pro účely tohoto příspěvku pomiňme zákonné výjimky z principu rovnosti podílů spočívající v potřebách nezletilých dětí, péči o rodinu nebo v zásluhách o nabytí společného jmění).
Ve vztahu k majetkové podstatě je úkolem insolvenčního správce provést její likvidaci, jeho cílem tedy je její zpeněžení a poměrné rozdělení výtěžku ze zpeněžení mezi věřitele. Jak uvedeno výše, součástí majetkové podstaty je i majetek náležející do společného jmění dlužníka a jeho manžela. Ideální situace, kdy hodnota likvidní části společného jmění zapsaného do majetkové podstaty (typicky peníze) bude odpovídat hodnotě nelikvidní části společného jmění zapsaného do majetkové podstaty (např. nemovitost), a insolvenční správce se bude moci s nedlužícím manželem vypořádat tak, že nedlužící manžel si ponechá nelikvidní část společného jměním, přičemž správci pro majetkovou podstatu připadne její likvidní část, bude spíše raritní. Obvyklejší budou naopak situace, kdy hodnota nelikvidní a zároveň fakticky nedělitelné části společného jmění dlužníka jeho manžela bude výrazně převyšovat hodnotu likvidní části (a zároveň manžel dlužníka nebude mít dostatek svých výlučných prostředků k tomu, aby správci na vypořádání společného jmění vyplatil odpovídající částku).
V této situaci pak bude nezbytné, aby vypořádání proběhlo tak, že správci (insolvenční podstatě) připadne nelikvidní majetek-například nemovitost, přičemž správce bude mít povinnost vyplatit manželu dlužníka odpovídající podíl na výtěžku z prodeje nelikvidního majetku.
Protože běžně nastávají situace, kdy zadlužení jsou oba manželé, upravuje zákon i jejich společné oddlužení. V případě schválení společného oddlužení manželů se veškerý jejich majetek (tj. i majetek, který náleží každému z nich individuálně) považuje za součást jejich společného jmění. Protože manželé se pro účely společného oddlužení považují za jednoho dlužníka, schválením společného oddlužení jejich společné jmění nezaniká.
Z výše uvedeného stručného popisu je zřetelné, že případná insolvence jednoho z manželů může mít zásadní dopad i do majetkové sféry druhého, nedlužícího manžela.
Efektivní obranou proti neblahým účinkům insolvence jednoho z manželů může být včasná úprava majetkových poměrů manželů tak, že zvolí majetkový režim oddělených jmění (lidově řečeno zruší společné jmění) formou notářského zápisu. K této úpravě však musí dojít v dostatečném předstihu před případným insolvenčním návrhem. Úpravu majetkových poměrů manželů, ke které dojde pět let před zahájením insolvence (tj. podáním insolvenčního návrhu) a která úmyslně zkracuje uspokojení věřitelů dlužícího manžela, může insolvenční správce napadnout tzv. odpůrčí žalobou a může se domáhat neúčinnosti takové úpravy. Vyhoví-li soud žalobě, budou moci být dluhy uspokojeny i z majetku, který v důsledku úpravy manželského majetkového režimu přešel do výlučného majetku nedlužícího manžela.
Tedy pokud se jeden z manželů chystá přijmout významný úvěr nebo zahájit rizikovější podnikání, je vzhledem k výše uvedeným zásadním rizikům vhodné zvážit zúžení společného jmění nebo sjednání režimu oddělených jmění. Dohodu je třeba uzavřít ve formě notářského zápisu a zapsat do Seznamu listin o manželském majetkovém režimu. Díky tomu se mohou manželé smlouvy dovolávat i vůči třetím osobám, které její obsah neznaly. Ani tento postup ale samozřejmě nevymaže již vzniklá práva věřitelů.
Není-li dohoda možná, může se druhý manžel ze závažných důvodů domáhat zúžení nebo zrušení společného jmění i u soudu, například pokud jeho manžel soustavně nebo opakovaně podstupuje nepřiměřená rizika. Vznikne-li dluh pouze jednoho z manželů proti vůli druhého, měl by druhý manžel svůj nesouhlas bez zbytečného odkladu poté, co se o dluhu dozví, prokazatelně oznámit nejen manželovi, ale především i přímo věřiteli. Včasný nesouhlas může omezit rozsah postižení společného jmění, ale ani ten nepředstavuje jeho úplnou ochranu.
Včasné řešení majetkových poměrů nemusí být projevem nedůvěry mezi manžely, ale naopak rozumným krokem k ochraně celé rodiny. Rádi s vámi probereme vaši situaci a pomůžeme najít řešení, které bude odpovídat vašim plánům a co nejlépe chránit rodinný majetek.
