Rok 2023 se nesl v duchu přeměn, neboť přinesl vlnu zásadních legislativních změn, které utvářejí tržní prostředí odpovědnějších podniků. Mezi těmito změnami jsme například zaregistrovali směrnici o podávání zpráv o udržitelném rozvoji podniků (CSRD), která určuje nový standard odpovědnosti podniků. Ve druhé polovině roku však došlo k neméně významnému posunu v podobě vstupu zákona o ochraně oznamovatelů v účinnost a vydání evropských standardů pro vykazování udržitelnosti (ESRS) Evropskou Komisí.
Při bližším pohledu zjistíme, že tyto zdánlivě odlišné normy jsou ve skutečnosti propojeny způsobem, kdy se navzájem posilují a málokdy funguje jedna bez druhé. Zákon o ochraně oznamovatelů (resp. jím transponovaná směrnice) nařizuje základní interní rámec pro ochranu těch, kteří upozorňují na trestnou činnost v rámci společnosti. Na druhé straně směrnice CSRD nařizuje společnostem, aby v rámci svých zpráv o udržitelném rozvoji popsali komplex jimi integrovaných mechanismů ochrany oznamovatelů. Konečně pak standard ESRS stanoví, jak přesně by tyto informace měly být prezentovány, a také požaduje po společnostech, aby uvedly, zda své zaměstnance v oblasti ochrany oznamovatelů školí, zda společnost určila osobu příslušnou k přijímaní oznámení a zda má nastaveny postupy pro náležité vyšetření oznámených skutečností. Jakmile společnost pochopí, že je nutné využít všech prostředků, které tyto normy nabízejí, zvyšuje se celková efektivita jednotlivých norem.
Efektivní whistleblowing hraje klíčovou roli při identifikaci rizik ohrožujících zásady ESG, od porušování životního prostředí až po pracovněprávní problémy. Aktivní prevencí prostřednictvím zavádění komplexu ohlašovacích mechanismů se společnosti zapojují do zmírňování rizik, která mohou poškodit dlouhodobou udržitelnost společnosti. Tím, že vytváří bezpečné prostředí, se ochrana oznamovatelů stává základním kamenem pro udržení struktury společnosti, která odpovídá zásadám ESG, jimiž jsou mj. transparentnost a odpovědnost. Whistleblowing tyto aspekty posiluje tím, že jednak odhaluje skryté praktiky, které mohou mít dopad například na životní prostředí, samotnou společnost nebo řízení společnosti, a jednak posiluje schopnost sebereflexe celé společnosti. Institut ochrany oznamovatelů představuje ztělesnění prozíravosti a dopomáhá osvětlit problémy, které by jinak mohly zůstat zastřené, ba co více, mohly by se pro celou společnost stát zhoubnými, destruktivními.
Dalším klíčovým pilířem společností hlásících se k ESG je zapojení zainteresovaných stran. Whistleblowing může posílit postavení zúčastněných stran tím, že poskytne platformu pro vyjádření obav a nutí tak společnost k odpovědnosti. Jestliže mají zúčastněné strany možnost vyjádřit svůj názor a upozornit na své obavy, podporuje to pocit odpovědnosti a účasti na cestě k udržitelné společnosti. Tato angažovanost, kterou whistleblowing usnadňuje, odpovídá základním představám ESG.
Evropský právní prostor se výrazně vyvinul ve směru k integraci ESG a whistleblowingu. Kromě již zmíněných předpisů, které poskytují oznamovatelům právní záruky, podporují je v tom, aby oznamovali pochybení související s ESG bez obav z odvety, a vytváří prostředí, v němž se může dařit etickému chování a odpovědnému řízení, existují i takové evropské předpisy, jako je směrnice o nefinančním výkaznictví (NFRD), nařizující společnostem informace související s ESG uveřejňovat. Tento předpis dopomáhá vytvářet kulturu transparentnosti a vyrovnává tak tlak mezi tím, co je prezentováno a co se děje ve skutečnosti. Integrace oznamovacích kanálů a zveřejňování informací o ESG zajišťuje, že společnosti nejen informují o stavu plnění svých závazků, ale také poskytují platformu, která umožňuje zúčastněným stranám si tato tvrzení ověřit. Zároveň tak dopomáhá předcházet green washingu a jiným praktikám, kdy společnost deklaruje svůj pozitivní postoj k zásadám ESG, ve skutečnosti však nevykazuje žádnou snahu tyto zásady skutečně a aktivně prosazovat.
Whistleblowing a ESG nejsou pouhým plněním legislativních povinností. Proaktivní přijetí těchto norem může podnikům umožnit využít sílu sebereflexe a směřovat k takové budoucnosti, v níž dominuje transparentnost, udržitelnost a ruku v ruce s tím i důvěra mezi společností, akcionáři, investory, spotřebiteli, veřejnými orgány, důvěra v sama sebe.
